Po mnoha sezeních a dohadování jestli koupit auto či dvě, už byl konečně čas taky podniknout nějakej výlet. Auta nebyly, tak hurá do půjčovny. Ale čekají tam na vás hned dvě nástrahy - pod 25 let je to podstatně dražší, a když si dáte s rezervací aut na čas tak vás to bude stát o něco víc. Vzhledem k tomu že jsme airbnb a auta rezervovali zhruba den dva předem, tak to bylo docela znát.

Tohle byl ten horší kousek, ale i tak docela fajn auto

Poslední překotné přípravy, nabrali jsme jídlo z Upperu (místní menzy) do krabiček, rozbalovali u toho držáky na mobil a invertory z Amazonu, protočili poslední meal swipes v Green Marketu a můžeme konečně vyrazit. Výprava byla rozdělena na dva týmy, jedna skupina v Nissanu Altima 2019 - ve složení Martin L., Michal, Dominik a Tom - vyjížděla dřív, jen aby se rychle ztratila a získala pořádný náskok. A pak skupina v Toyotě Corolla 2019, kde jsem byl s Jirkou, Lukášem a Honzou.

Mít ve skupině našeho pekaře je vždycky radost ♥

Ihned po výjezdu jsme zjistili, že bude potřeba natankovat. Takže hurá prubnout první benzínku po cestě. Často tu fungují tak, že se nechodí platit dovnitř, ale platí se přímo u výčepu. Automat po vás bude chtít kreditku, ale bohužel to má docela problémy s českými kartami, a tak se může stát, že tu strávíte klidně i 30 minut. Ale nebyla to tak špatná benzínka, na zemi se tu válelo dvacet babek. Najs, beru.

Půjčování aut je tu sice drahý, ale benzín tu je za polovic co u nás, hurá

Navigace do Toronta byla velmi složitá. Najeďte na dálnici, za 290 mil odbočte z dálnice. Jediný problém je, že v Americe je speed limit 65 (mph), a alespoň přes den to lidi docela striktně dodržujou. Kvalita silnic sporadická, místy si člověk připadá jako zpátky doma. Jinak by cesta ubíhala rychle, stačí si pustit adaptivní tempomat a 3 hodiny držet volant rovně. Teda teoreticky, většinou vás to přestane bavit a držíte to okolo 90. Pro nás naprosto normální rychlost, když to řeknete lidem tady, tak se zhrozí, že za to můžete jít sedět.

Večerní romantika

První zastávka nastala po zhruba třech hodinách někde na benzínce za Syrakusami, už jsem chtěl Jirkovi ukrást volant a tak jsme dali pauzu na štrůdl a McCafe drive thru.

Co víc si přát ke kafíčku

Další 3 hodiny uběhly docela rychle. Auto první skupiny se zhruba hodinovým náskokem náhle sjelo z dálnice a uhánělo někde americkým venkovem, byla totiž ucpaná silnice. Vydali jsme se po jejich stopách, abychom našli poslední benzinku před přejezdem hranic do země hokeje a hranolek s výpekem. Randy's Smoke Shop, bohem zapomenuté místo, pár stojanů na betonovém plácku vedle malého kiosku. Nejdřív jsme to dvakrát objeli, jestli to je vážně ono. Vypadalo to hodně mrtvě. Pak se objevil obtloustlý týpek, nejspíše Randy, a velmi ochotně se ujal tankování, ne aby nás nechal natankovat samotný. Placení kartou proběhlo nakonec v pořádku, o kartách v US si ještě povíme (tldr, bankomaty a placení u pokladen z nějakého důvodu nevyžaduje pin, i když platíte hodně nad limit - enterem se dá totiž pin přeskočit :) - prostě wtf... jo a občas se vás i pokladní na pin zeptá a mačká si to tam sám).

Kartou se platí se předem a museli jsme tipnout že chceme natankovat za $17 což naklikal do terminálu, ne že bychom jako normální lidi nejdřív vzali plnou a pak se podíval co to stojí.

Přejet hranice do Kanady byla pohoda, stačilo zaplatit $5, ukázat pasy a říct, že jedeme přes víkend na výlet a mohli jsme tam, žádný víza netřeba.

Fronty malé až žádné

Dálnice v Kanadě už byly o něco lepší. Speed limit se vyšplhal na zázračných 110 a to v metrických jednotkách. Těch pár lidí, co tu v noci jelo, tam mělo okolo 140, příjemná změna oproti US. Tady jsme také zjistili, že naše auta měly omezovač rychlosti na 120 mph, škoda.

Když jsme dorazili do našeho Airbnb v Bramptonu (necelá hodina jízdy od centra Toronta, ale na mapě to vypadá fakt kousek), tak se po druhé skupině, která už tu měla hodinu být, jakoby slehla zem. Auto před barákem nikde, odemkneme si kódem schránku na klíče, vlezeme do domu a zdá se, že už tu byli. Rozebereme si 4 ložnice a vyložíme hromadu věcí do ledničky.

Hromada věcí (téměř) v ledničce

Pak jdeme zjišťovat heslo na wifi. Naneštěstí nám ho zapomněli dát a smart tv box připojený k velké telce nechtěl fungovat. Ale LAN kabel do tv boxu šel lehce odpojit a z notebooku se dá udělat hotspot docela snadno, takže už jsme za chvíli byli schopni jim napsat. Mint mobile totiž data v Kanadě bere jako roaming, takže jsme byli bez sítě. Jedinej Jirka měl neomezeně dat všude, tak nám celý víkend dělal chodící hotspot.

A už hledáme kam jít na poutine (pro neznalce, kanadská dobrota)

Asi po hodině přijela druhá parta, že byli někde u vody hodinu cesty daleko. Rychle jsme u pivka naplánovali, kde druhý den zaparkovat, a co zhruba chceme vidět. Pak jsme šli využít posledních pár hodin před svítáním ke spánku.

Náš domeček za ranního (ne moc) světla

Cesta do Toronta trvala asi hodinu. Dálnice jely docela fajn, místy měly i 5+ pruhů v obou směrech (tohle je jinej level než pražskej okruh), ale v centru to začalo poměrně přituhovat. Posledních 200 metrů k podzemnímu parkovišti nám trvalo zhruba 20 minut.

Posledních 200m k parkovišti

Parkování na celý den za $10 v centru se dá, zvlášť když jsou ty dolary kanadský. Jediná drobná nepříjemnost byla, že začalo docela hustě pršet. Museli jsme se vrátit do auta pro bundy a deštníky.

Betonová džungle nás však tolik nelákala a zamířili jsme k vodě. Nejdříve jsme se chtěli vydat hledat obří gumovou kačenku, záhy jsme však spatřili převozníka na Toronto Islands. Hurá na loď, bude sranda.

Lodě něco stojí, a nám došly prachy

Počasí střídalo poctivý déšť klidnějšími chvilkami každých 5-10 minut, takže když jsme se konečně dostali na loďku, tak jsme dostali pořádnou sprchu. Nálada byla ale přesto dobrá.

Počasí na jedničku
Toronto v mlze

Toronto islands jsou fajn místo na procházku, všude jsou kačeny, parky, mají tu i bludiště, maják a normálně asi dost hustej výhled na Toronto skyline. Toho jsme si teda moc neužili, ale pláž a molo moc fajn.

Pláž
Reprezentujeme všude
Nikdo se ale nekoupal
Maják poměrně daleko od pobřeží v hustém porostu
Na chvíli bylo i hezky
Dokonce i mlha se roztrhala
Fotek Toma s deštníkem tu bude ještě hodně

Počkali jsme si na převoz zpátky, mezitím Martin L. usnul na lavičce, Dominik svým naruto runem zkoušel vyplašit všude přítomné hejna kachen, kterým to bylo docela jedno, sranda.

Když konečně přijel převozník a hodil nás zpět (tentokrát už podstatně větší lodí kde na nás nepršelo), tak jsme se mohli vydat kolem CN toweru na oběd, do Smoke's poutinerie. Na cestě jsme potkávali dost baseballových fanoušků, v centru se zrovna hrál zápas na místním stadionu.

Stadion a CN tower
Architektonické kontrasty
Samé dobroty
Triple pork poutine

Poctivě najezení jsme se vydali kolem Hunny Potu směrem do centra, udělat si pár fotek s nápisem Toronto.

Společná fotka nenalezena, na téhle nás bylo nejvíc

Zde jsme se taky seznámili s jedním hokejovým fanouškem, který asi hojně využíval jakýchsi rekreačních substancí, a který si nás spletl se švédským hokejovým týmem. 5 minut tipoval, kdo z nás je kapitán a nakonec se s námi začal fotit.

Další zastávkou bylo "malé" náměstíčko, kde vlastně nebylo nic než obchoďák a pouliční umělci. Ale tak proč ne.

"Malé" náměstí

Po rychlém prohlédnutí HM, poslechnutí si pouličního bubeníka a jakýchsi lidí co v bibli našli zprávu o konci světa, jsme pomalu šli zpátky k autům.

Noční Toronto

Spěchali jsme totiž na naší další zastávku - Beer store. V Kanadě se totiž prodává importované české pivo, konkrétně Plznička, Kozel, Budvar (zde jako Czechvar) a pár dalších kousků i z jiných zemí, co stojí za zkoušku.

Večerní osvěžení

Zjištění večera - kanadské pivo je lepší než americké, ale české furt vede. You'd better step up your game, 'murica.

Ráno jsme spěšně vyklidili barák a vydali se k Niagárským vodopádům.

Počasí nám přálo
Bride's Veil (vlevo) a Horseshoe (vpravo)
Tomova série fotek s deštníkem samozřejmě pokračovala i zde
Červené a modré turistické loďky (kanadské a americké)

Po tom, co se nás půlka poztrácela po krámech, jsme se znovu shledali na místech focení. Pak jsme jeli přejet na americkou stranu. Přejezd je po velkém mostě, není cesty zpátky a kdo by vezl něco, co by neměl, tak se potížím nevyhne. Naše auta plná pivka však prošla v pořádku a my jeli vesele dál.

Bride's Veil z americké strany
Nastupujeme na loďky
Tenhle čupr výtah nás svezl
Most mezi USA a Kanadou
Tyhle pláštěnky jsou ve větru správně thicc
Jedeme k Bride's Veil
Kvalitní fotografie ve vodní tříšti
A jedna kus dál od vodní tříště
Pohled zpět do Kanady

Tak zpátky do aut a do další zastávky - Buffalo. Někde si přece musíme dát originální Buffalo Hot Wings, nebo ne?

Tady to vzniklo
A taky tam podle toho bylo docela hustě plno

Čekat asi hodinovou frontu na večeři se nám však nechtělo, tak jsme popojeli co by hamburgerem dohodil do vedlejšího Wing Kings.

Pomodlíme se před večeří
Dvě plné bedny křídel a asi kilo hranolek, to vše za pouhých $17 na osobu

A po večeři už zbývalo jen pár set mil po dálnici. Silnice prázdné, takže se jelo poměrně svižně, jediný koho jsme potkali byl motorkář na poctivě vytuněné mašině.

Cestu jsme zvládli v pohodě. Celkem výlet vyšel asi na 4500-5000 korun/os, i když některé poplatky za silniční tolls nám chodí až dodnes. #worthit, doporučujeme.

Czech Mafia