Ve světle nedávných událostí jsem se rozhodl přeskočit trochu plán příspěvků a shrnout to, co v poslední době dost lidí zajímá - jak nás na Unionu ovlivnila korona?

Začalo to novinkami ve zprávách a zahraničních médiích, ve Státech zatím žádný případ nebyl. Už v té době jste mohli vidět některé asijské studenty nosit masky a distancovat se od ostatních ještě více než obvykle (a to už je co říct).

Michalův spolubydlící (jemuž se mezi námi neříká jinak než "čong") hrdě zainvestoval šest set dolarů za roušky a rozklepaně sledoval online mapy, kam až se tahle malá potvůrka jménem COVID-19 dostala.

S prvním březnem se ukázal první případ v New Yorku, a v následujícím týdnu začaly přibývat další. Prezident Trump neváhal a zakázal veškeré lety z Evropy do Spojených států (ku radosti leteckých společností).

V tuhle chvíli jsme se začali obávat, že náš již naplánovaný (a také zaplacený) výlet do Dominikánské Republiky, by nemusel vyjít.

Mezitím u nás doma uzavřeli hranice, ale stále jsme se jakožto čeští občané mohli vrátit, to bylo to hlavní. Spousta čínských studentů chtěla odjet domů (což jsem si nemyslel, že by byl dobrý nápad). Co se týče letů, museli být poměrně kreativní, bylo potřeba vzít v potaz velký počet přestupů v nejedné zemi nebo také to, že jedna cesta mohla trvat i 50 hodin. Někteří dokonce uvažovali o soukromém tryskáči.

Union College nám v úterý oznámil, že nejspíše po vzoru ostatních vysokých škol v New Yorku uzavře kampus a přejde se na online výuku, a že rozhodnutí bude vydáno ve čtvrtek. Ve čtvrtek přišel update že kromě lidí co domů jen tak odjet nemohou (jako například my), musí všichni do soboty vyklidit kampus jako kdyby se už tento rok neměli vracet. 6. dubna prý vydají prohlášení, jestli se po 10. dubnu přeruší výuka na kampusu.

Vzhledem k zákazu cestování z Evropy to není moc fajn, že tu musíme zůstat. Kdyby vedení školy rozhodlo, že se obnoví výuka na kampusu, tak by nebylo možné se dostat zpět. Plus dvakrát trip NY-Praha je docela na dlouho a zadarmo to také není.

A tak jsme tu zatím zůstali skoro sami, závěrečné zkoušky a projekty z některých (například CSC-320, AI) tříd se zrušily, a tak zkouškové víceméně není. Nevíme, jestli se online budou dát studovat některé předměty, které jsme chtěli (herectví online?). Ani nevíme, jestli má cenu zůstávat, i kdyby se výuka neobnovila.

Dodatek, psáno o měsíc později:

Netrvalo dlouho a Union College nám začal všemi možnými způsoby znepříjemňovat naše životy. Zavřeli všechny stravovací zařízení krom Dutche. Zavřeli posilovny a bazén. Dokonce nám zakázali i vstup na ostatní minervy, kromě našich. Naštěstí jsme měli kampus docela pokrytý, takže jsme si zvládali otevírat.

Přišel další email, ve kterém nám bylo sděleno že pokud naše země není level 3 ohrožení (v té době pouze Čína a Itálie) nebo nejsme bez domova (i takoví zřejmě na Unionu studují), tak musíme z Unionu do 10 dnů vypadnout. Uf.

Nastává velká porada: jak se sakra dostaneme domů? Do této chvíle jsme neměli žádný kontakt jak s ČVUTem, tak s Českou ambasádou. Česká vláda se sice prsila tím, jak své občany v zahraničí chrání, avšak opak byl pravdou. Nakonec jsme ambasádu kontaktovali sami. Reakce byla sice rychlá, "kupte si komerční let, nic nebude". Tak trochu jsme doufali v let vládním speciálem.

(Update: Vládní speciál ze Chicaga dopravil do ČR 180 lidí dva dny po našem odletu z New Yorku. Děkujeme tímto České ambasádě.)

Tak jsme si museli koupit komerční let. Ceny byly cca dvakrát vyšší, než normálně. Bohužel jsme neměli na výběr. Lety v dny, kdy se Evropa kompletně uzavřela, stály již $2000 (tj. pravděpodobně by se ani neuskutečnily). My jsme se s kufry vešli do zhruba patnácti tisíc korun.

Mezitím se Union měnil k nepoznání. Již během prvního víkendu po oznámení uzavírky školy odjelo 70% studentů, nechali spousty věcí za sebou a co se nevešlo do aut tak vyhodili. Toho jsme samozřejmě my využili :)

Výprava první

Dostat se na některé koleje byl vzhledem k rychle klesajícím počtům jejich obyvatel (a faktu, že jsme na ně neměli přístup) docela oříšek, tak se naše večerní výpravy měnily ve skutečné mise, následovat některé obyvatele a proplížit se dovnitř. Pak otevřít ostatním.

Jo, a pohledy těch pár zbývajících Američanů když osm Čechů táhne dvě ledničky, tři větráky, lampu, vysavač a 3 prací prostředky, byly k nezaplacení.

Fotka nevalné kvality z výpravy druhé. Čistě náhodou se nám tu vyskytlo i kolečko, abychom snadno odvezli opuštěné poklady včetně projektoru.

Jo, a pokud si myslíte že jsme našli jen zbytečnosti, tak tomu není tak :)

Aneb když si ve dvou řeknete že projdete poslední opuštěnou kolej kde jste nebyli a vedle koše na parapetu jsou funkční noťasy. Why not.

Jinak život byl docela v pořádku. Michal s Martinem proměnili seminárku na Sorumu v tělocvičnu, místo kettlebellu je velká arizona, večer se konaly LAN party v Counter Striku nebo se koukalo na filmy, vlastně docela pohoda. Byli jsme jedni z asi tří tuctů lidí včetně personálu co zůstali na kampusu, bylo to město duchů. A celá minerva byla jen naše :)

Posilovna

A co se stalo s naším výletem do Dominikánské Republiky?

Majitel penthousu v Las Terrenas nápomocný nebyl a nic nám vracet nechtěl, naštěstí AirBnb o týden později zavedlo to, že nám to vlastně vrátit musí, jelikož Dominikánská republika uzavřela hranice.

S letenkami to bylo horší. Zákaznická linka JetBlue byla skutečně vytížená, už chápu všudypřítomné flat tarify. Po zhruba hodině znělky se ve sluchátku neochotně ozvala podpora se slovy, že peníze se vrací jen a pouze ve formě kreditů na další lety JetBlue. Platnost 12 měsíců. Takže vlastně prachy fuč.

O měsíc později a po dlouhém telefonátu na podporu se platnost prodloužila nejdříve na 18 a poté 24 měsíců. Tak třeba je využijeme při příštím tripu. Slabá útěcha za vyhozených 7 tisíc * 8 lidí.

Mezitím se Union College vyjádřil ke složité situaci studentů, jež museli narychlo odjet domů. Například jsem mluvil s jednou ne úplně veselou dívkou, která si veškeré své věci musela naložit do taxíku a jet 200 mil Uberem, jelikož pro ní její rodina nemohla dojet.

Pro takové studenty měl Union speciální finační plán - podporu na návrat domů. Ptali jsme se naší americké refentky Michelle, jestli by bylo možné, se do něj také dostat. Úplně se na to netvářila, řekla ale, že to můžeme zkusit. Nakonec se nám však žádné podpory nedostalo.

Další smutnou ranou bylo uzavření Bookstoru. Byli jsme zrovna na obědě, když se Michal rozhodnul koupit nějaké poslední zásoby. Přiběhl za námi s tím, že mu tam prodavačka casually (mírnix týrnix) řekla, že se Bookstore zavírá. Jelikož to bylo zjevně rozhodnutí z hodiny na hodinu, byla prodavačka docela benevolentní k tomu, že jsme si do Bookstoru běželi utratit naše poslední zbytky declining balance (peníze na placení jídel v rámci Unionských stravovacích zařízení). V ten den jsme dohromady utratili několik stovek dolarů.

Jedna z MNOHA krabic.
ČURÁK
Češi ukázkově rabují a kradou

Celkově jsme tedy za všechny potraviny utratili tak ~30.000CZK (naštěstí ne z našeho). Ať už to bylo sušené maso, chipsy, salsa, proteinové tyčky, burrita do trouby, kila zmrzky, mouka, máslo... to všechno jsme doufali, že nás nějakou dobu udrží při životě.

Aby tohle nebyl náš jediný kulinářský poklad obohacující monotónní stravu z Dutche, Čong se za sebou rozhodl zanechat armádní MRE.

MRE
"US Government Property, Commercial Resale is Unlawful" - Zakoupeno na Amazonu :)

Mezitím na Unionu zase začalo hustě sněžit a náš čas se zde blížil ke konci.

Perfektní noc na Naked Nott

Završili jsme to tradicí "Beer on every frat in a single night" a posledním Naked Nottem, a sbalili se už nadobro. Doprava na letiště byly tři sedmimístná zapůjčená auta, protože v době pandemie to bylo podstatně levnější a hlavně bezpečnější.

14 kufrů, 7 batohů a 7 lidí, jeden nám tu zůstal.

Cestu domů ponechám na další příspěvek, taky to bylo dost zábavné :)