Nastal den D, budík zazvonil ve 3:50 v noci a já byl nucen vstát a do půl hodiny vyrazit na letiště. Vstávání uprostřed noci sice bylo peklo, ale povedlo se mi s rodiči kolem 4:30 vyjet na letiště. Dopředu jsem si s rodiči našel přijatelné parkování na Pb economy za 60 Kč/hod a po zaparkování vyrazil rovnou na check-in. Po cestě jsem se potkal s Tomášem, který měl stejný plán cesty. Check-in byla doslova záležitost 1-2 minut a pak už jsem jen do 6:40 čekal na boarding a odlet do Kodaně.

Ráno na pražském letišti

V Kodani jsme se potkali s mým kamarádem, který tam žije, a jelikož jsme měli 5 hodin na přestup, šli jsme se podívat k moři, které bylo kousek od letiště. Kufry jsme nemuseli tahat s sebou, protože Norwegian už v tu dobu měl přístupný self check-in - paráda. Po dlouhém čekání jsme se přesunuli k bráně, kde jsme zjistili, že let nabral zpoždění. Rozhodli jsme se proto otevřít notebooky a začali zprovozňovat tento blog - v tu chvíli jsme se stali majiteli domény schenectady.cz. Kolem 14:00 konečně začal boarding a brzy poté už jsme byli na cestě do Londýna. V Londýně nám nakonec zůstaly 2 hodiny na přestup, takže jsme rovnou zamířili už na třetí check-in dne. Náš třetí a poslední let vyletěl kolem 18:00 zdejšího času (-1 hodina) a následovalo 8 hodin v letadle. V ceně letenky jsem měl večeři, která nebyla vůbec špatná, a taky jsem během letu zhlédnul 2 filmy - super. Potom jsem se pár hodin pokoušel spát - neúspěšně. Zhruba ve 20:00 jsme přistáli na JFK a čekala nás překvapivě rychlá a ne moc přísná imigrační kontrola. Ptali se jen na takové běžné věci jako účel cesty, co studuju, jak dlouho zůstanu v US apod. - dal jsem jim pas, DS2019, otisky prstů a během několika minut mě pustili.

Po krátké chůzi halou JFK jsme prožili krutý reality check - všechno bylo drahé a nám už docházelo jídlo. Náš plán byl přespat na letišti a kolem 5 hodin ráno. Zjistili jsme ale, že podmínky na letišti nejsou tak příznivé, jak jsme si mysleli, a proto jsme se rozhodli pro noční prohlídku NYC. Tomáš snědl jeden ze svých posledních toustů a vydali jsme se na cestu. Airtrain je po letišti zdarma, jinak při výstupu mimo letiště zaplatíte $5. Následovala cesta lehce smradlavým metrem. kde jsme mimo jiné zahlédli i krysy (zlatá Praha). Platili jsme $2.75 za jízdenku a $1 za MetroCard, na kterou se jízdenka nahrává. Vystoupili jsme asi 20 minut pěšky od zastávky našeho autobusu a začali se procházet po městě uprostřed noci s kufry na kolečkách. Hodně taxíků na nás troubilo jestli nechceme svézt... no prostě už víc jako turisti jsme vypadat nemohli. Po procházce jsme se zastavili na Times Square, kde jsme vstoupili do McDonaldu, ale taky jsme rychle vyšli když jsme viděli zdejší ceny. Na chvilku jsme si sedli a začali pozorovat individua a ostatní turisty kolem nás. Při odchodu nám chtěl nějaký lokální černý rapper prodat svoje alba na CD a nějak nemohl pochopit mojí výmluvu, že můj notebook nemá CD mechaniku a že u sebe nemáme USD. Na chvilku jsme se přesunuli na Penn station s nadějí, že tam budou nějaká křesílka na odpočinek. No, křesílka tam byly, akorát pouze pro lidi s vlakovou jízdenkou. Poseděli jsme teda pár desítek minut na zemi, naplnili flašky pitnou vodou z kohoutku a vyrazili dál. Pomalu jsme se přesouvali na autobusovou zastávku, odkud nám jel autobus do Albany. Skončili jsme na lavičce přes ulici naproti naší zastávce. Měli jsme asi hodinku na zabití a už jsme byli hodně unavení. Nastavil jsem si teda budíka asi na 10 minut před odjezdem a dali jsme si menšího šlofíka v sedě.

Když jsme přišli k autobusu, přivítal nás řidič, ukázali jsme mu jízdenky, naložili kufry do zavazadlového prostoru a vyrazili jsme. Měli jsme rezervovaná sedadla, ale v celém dvoupatrovém autobuse nebylo víc než 10 pasažérů (jeli jsme Megabusem). Po cestě jsme se pokoušli co nejvíc spát a trochu se i podařilo, ale rozhodně to nestačilo na spánkový deficit, který jsme po cestě nabrali. Už v NYC jsme však zjistili jednu důležitou věc, která nám naprosto unikla - v den našeho příjezdu do Albany bude Labor day, tzn. že autobusové spoje jsou HODNĚ omezené a nemáme šanci se na letiště v rozumný čas MHDčkem dostat. Po cestě jsme si teda jako správní Češi našli kupony na Uber i Lyft a po příjezdu nám nezbývalo nic jiného, než si zavolat odvoz. Vyšlo nás to nakonec jen na $9.30, což není vůbec špatné když se to rozdělí mezi 2. Na letišti jsme po trošce hledání našli dodávku s nápisem Union College, kde se nás už ujala jedna z orientation leaders Andreina a po cestě nám odpovídala na všechny naše nejzvídavější dotazy ohledně Unionu. Do 20 minut jsme dorazili na College Park Hall (dále jen "CPH"), kde jsme byli uvítáni jídlem a Union batůžkem s různými věcmi. Krátce potom nám vyrobili školní kartičky a odvezli nás na naše ubytování. Před domem už na mě čekal můj spolubydlící, se kterým jsem se spojil ještě před příjezdem. Zbytek dne byl v podstatě složen jen z kampus touru od mého spolubydlícího,hraní karet s orientation leaders na CPH a výletu do Walmartu. Walmart byl zajímavá zkušenost - čtvrtkilové balení chipsů a košíky, kterým se zadní kolečka neotáčejí do stran, jsou jedny z věcí stojící za zmínku. V průběhu dne jsme s Tomášem dokonce byli pozváni na frat párty (Alpha Delta Phi, dále jen "AD"), na což jsme byli hodně natěšení, ale nakonec jsme skončili už v 9 večer v posteli, protože jsme byli z cesty hodně unavení. Přes noc jsme však nabrali síly a druhý večer na Unionu už na párty šli.  Ta se opět konala na AD, ale o tom třeba někdy jindy.